NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„No God, No Satan“ proklamují v titulku aktuální desky blackmetalisté OTARGOS. K první části tohoto sdělení bych se určitě přikláněl, k té druhé nikoliv – vždyť jejich muzika je i nadále pekelně temná a syrová, stejně jako tomu bylo dříve v minulosti. Minimálně na předchozím počinu „Fuck God – Disease Process“ tito Francouzi zamířili mezi širší blackmetalovou špičku, pročež se dalo uvažovat nad tím, že následující nahrávka by mohla jejich snažení ještě více povýšit a seskupení zařadit mezi elitu. Žel, nestalo se tak. Kapele to sice šlape na 100% a po formální stránce je vše neskutečně propracované, nicméně se nemohu zbavit přesvědčení, že máme co dělat s „pouze“ nadprůměrnou, žánrově dokonalou deskou. Jakkoliv je určitý posun zřetelný, obsah se příliš nezměnil, a tak mohu snad jen zopakovat slova z mé předchozí recenze – milimetrově přesná, strojově chladná (místy se zjeví pasáže ne nepodobné THORNS), pěknou temnou atmosférou disponující nahrávka, kde najdeme dostatek skutečně libových pasáží, stejně jako klasických blackmetalových momentů. Fajn deska, která rozhodně příznivce daného žánru nemůže urazit. Ti ostatní by se jí ale měli vyhnout obloukem.
7 / 10
No God, No Satan (2010)
Fuck God - Disease Process (2009)
Kinetic Zero (2007)
Spawn From The Abyss (kompilace) (2006)
Ten Eyed Nemesis (2005)
Codex 666 - Infernal Legions Strike (EP) (2004)
Conqueror, Conqueror...Destroyer (demo) (2002)
no po tech oslavnych odach na mortemu jsem teda cekal vetsi bombu...vlastne me to moc nebavi
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.